Historie

upraveno 26.1.2014

Stanovice jsou malebná obec nacházející se na Českomoravské vysočině nedaleko Pelhřimova.

První písemné zprávy o Stanovicích jsou z roku 1379. Tehdy patřily k nedalekému arcibiskupskému panství Červená Řečice. Vesnice však vznikla mnohem dřív už v době „vnitřní“ kolonizace. Ve 14.stol byly Stanovice poddanskou vesnicí robotnického typu. Obyvatelé sice hospodařili na svých usedlostech, ale byli povinni robotovat. Měli povinnost panská pole orat, sklízet a svážet úrodu. Na rozkaz chodili jako honci, když se panstvo vydalo do lesů na lov. Všechny platy, naturální dávky a úsluhy směřovaly do zámku v Červené Řečici. Bylo zde 26 hospodářů (Ondřej, Jakub, Vilúš, Vlk-slepý, Vítek-chudý...). Mlýn na Stanovicku držel jakýsi Johan. Jeho povinností bylo platit z něj 16 grošů.

Na konci 14. stol. žili ve Stanovicích dva "nápravníci". Úkolem nápravníka bylo nosit zbraň a chránit vesnici a okolí od lapků a proti vnějšímu nepříteli. V případě potřeby tvořili arcibiskupovi vojenskou hotovost. Název nápravník pochází od sousloví "na právu". Tím byl vyjádřen smluvní vztah mezi arcibiskupem a nápravníkem. Nápravník vykonával vojenskou službu a arcibiskup mu udělil výhody. Toto postavení bylo dědičné a umístění jejich dvorců vzhledem k ochranné funkci stabilní. V 16.stol. se v obci objevuje také statek „svobodnický“.

Svobodník nepodléhal žádné vrchnosti, pouze králi. V průběhu století se rozdíl mezi nápravníkem a svobodníkem postupně stírá. Po roce 1550 Pelhřimov i se všemi svými vesnicemi vykoupil Adam Říčanský. Ten dává přednost zisku před rytířskými ctnostmi a zavádí nový pořádek. První, koho se změna na panství dotkla, byli nápravníci. Adam nutil nápravníky k poddanství. Stanovický nápravník se obrátil se svými právy na královskou komoru, ale nepochodil. Stížnost se vrátila zpět k Adamovi Říčanskému. Ten za opovážlivost a neuposlechnutí odsoudil nápravníka k trestu smrti. Později mu odpustil, ale do pelhřimovských knih byl zapsán jako poddaný.